Sylvie Hasalíková

Psaní se věnuji prakticky od dětství. Začínala jsem s pohádkami pro děti. Ty jsem ale nakonec vyhodila a ve třinácti letech začala psát mé oblíbené historické romány.

Ačkoli nejsou tak kvalitní jako ostatní práce, nad kterými jsem seděla opravdu spousty hodin, pomohly mi v jedné důležité a podstatné věci, a to v pravopise.

Neskutečně jsem se zdokonalila v gramatice a pravopisu. V patnácti letech jsem poprvé napsala něco ze žánru fantasy. Povídku „Otevři oči“.

Tu jsem zveřejnila na internetu a čtenářům se natolik líbila, že chtěli pokračování. Proto jsem začala psát tuto povídku znovu a nakonec z ní udělala menší novelu.

Jako další fantasy jsem napsala román Deník Růže, který jsem vydávala v jednom nejmenovaném deníku. Bohužel netuším, jaké měla ohlasy. Z redakce se mi už nikdy neozvali.

Po Deníku Růže jsem se pustila do Temných úplňků. Ovšem ne do příběhu Veroniky a Adama, ale do příběhu Mariany a Nikolase.

Když jsem byla asi v půlce knihy, napadl mě nápad o výjimečné, kterou chrání vlkodlaci, proto jsem schovala příběh Mariany „do šuplíku“ a pustila se do Veroniky.

Tuto knihu jsem psala tři roky a rozhodně bych nedokázala spočítat, kolikrát jsem knihu přečetla a opravila.

Nakonec jsem ji před dvěma roky poslala do soutěže, kde se bohužel neumístila.

Když už jsem ztratila naději, rozhodla jsem se dát knihu na mé oblíbené fórum, kde mi známá poradila nakladatelství MEA2000. No a kniha je na světě!!!

K Temným úplňkům mi tedy chybí dopsat ještě díl Mariany a plánuji také sepsat příběh Anny, která se stala velmi oblíbenou postavou. Tudíž zřejmě budou z Temných úplňků tři díly.

Momentálně jsem opustila fantasy. Mám rozepsanou knihu s tématikou druhé světové války, na kterou bohužel nemám tolik času, kolik bych chtěla.

Závěrem bych chtěla poděkovat mým kamarádkám, které při mně vždy stály a byly prvními čtenářkami mých knih.